Nejstarší zmínka o analogii „dvou centů“ se objevuje v poučení o roztoči vdovy jak v Markově evangeliu, tak v Lukášově evangeliu. V biblické epizodě několik bohatých chrámových patronů daruje velké sumy peněz, ale extrémně chudá vdova vloží do oběti jen dvě malé mince, tj. její dva centy. Našla u Ježíše větší přízeň než bohatí patroni, když viděla, že vdova dala všechny své peníze jeruzalémskému chrámu, zatímco bohatí patroni málo investovali a nechali si mnoho peněz pro sebe.

Někteří věří, že fráze pochází ze sázkových karetních her, jako je poker. V těchto hrách musí člověk před začátkem hry provést malou sázku nebo ante. Tato fráze tedy vytváří analogii mezi vstupem do hry a vstupem do konverzace. Nicméně, neexistuje žádný dokumentární důkaz o tom, že je původem idiomu, takže je to jen spekulace. Jiný pravděpodobný původ je, že "moje dvě haléře stojí" je odvozen od mnohem staršího 16. století anglického výrazu, "cent za vaše myšlenky", možná sarkastická odpověď na obdržení více názorů, než bylo požadováno "Řekl jsem penny za vaše myšlenky, ale dostal jsem dvě haléře". Tam je také nějaká víra, že idiom může mít svůj původ v časných nákladů na poštovné v Anglii, dále jen „twopenny post“, kde dvě haléře byl normální poplatek za odeslání dopisu obsahující něčí slova a myšlenky nebo pocity k někomu.

"Two cents" a jeho variace mohou být také použity místo podstatného jména "opinion" nebo slovesné fráze "state [subject 's] opinion", např. "You had to put your two cents in, not you?" nebo "But that' s just my two cents.Tento výraz je také často používán na konci prohlášení, např. "Jen moje dva centy."